Příběh

 Onemanshow snílka

 
2014
Bez peněz

 Historie výroby našich krmelců sahá do roku 2014. V té době mi bylo 17 let a snil jsem o tom, že budu jednou vlastnit výrobní podnik, který bude svou velikostí připomínat Baťovy závody. Stál jsem na úplném začátku, bez peněz, zkušeností a jakéhokoliv vybavení. Začal jsem tedy šetřit.

Při škole jsem docházel na brigády, obnášející různorodé činnosti - práce v lese, autovrakovišti až po opravy motorek v autorizovaném servise, která byla nejlépe hodnocená. V té době jsem měl pocit, že to není jednoduché, a ani s odstupem času to nevnímám jinak. Bydlel jsem 25 km od školy, která byla v Kolíně, kam jsem každý den dojížděl nejprve vlakem a později na vlastní motorce. Domů jsem zpravidla přijížděl ve 14:30, kde jsem rychle vyvenčil svého psího parťáka a okamžitě jsem odjížděl dalších 30 km do Benešova. Tam jsem pracoval do večerních hodin a domů jsem se vracel k 10.hodině večerní. Toto tempo si vybíralo svou daň.

Ve škole jsem pochopitelně nemohl excelovat, popravdě jsem o tom nikdy netoužil, ale daleko více mě trápilo zanedbávání mé fenky německého ovčáka, Zukky Vikar, se kterou jsem kácov 1stpředešlé roky pravidelně cvičil sportovní kynologii a jezdil na závody, kde jsme byli úspěšní a vyhrávali je. 

 Věděl jsem, že s vcelku lukrativní brigádou v Benešově, budu muset skončit. Po necelém půlroce jsem tedy odešel, stále jsem však neměl dost peněz na to, abych si mohl koupit alespoň základní vybavení zámečnické dílny. Hledal jsem tedy další brigádu, která i přes fakt, že nevydělám tolik peněz, mi umožní zmírnit tempo a nezanedbávat sám sebe a své nejbližší. 

Netrvalo dlouho a usmálo se na mě štěstí. Nedaleko mého tehdejšího bydliště, ve stáji v Miloticích, hledala její majitelka pomoc ke koním - kydání, údržbářské práce a vše, co souviselo s chodem stáje. Jako bonus, můj psí parťák mohl chodit do práce se mnou. Práce v této stáji mi však dala mnohem více, než jsem si tehdy mohl myslet.

divisov_2012_zzo

 

2015

 Jak šel čas, mé plány se zdály být reálnější a blíže. Kůlnu u baráku, v němž jsme tehdy bydleli, jsem vyklidil a upravil alespoň tak, aby byla osvětlená a i v zimě se tam dalo pracovat. Pořízení prvních strojů se nezadržitelně blížilo a já jsem neztrácel motivaci ani odhodlání.

Výsledky

V březnu roku 2015 jsem si konečně mohl dovolit zakoupit novou svářečku, soustruh a další menší nářadí a elektrické stroje. Po dlouhé době jsem dosáhl výsledku, ale práce, jaká následovala po tomto milníku, se mi v představách zdála jednodušší. Jak jsem psal výše, v mých představách stál velký výrobní podnik a prvním krokem k tomuto naplnění, jsem se rozhodl koupí strojů s tím, že práci na tyto stroje "nějak najdu". V budoucnu jsem zjistil, že v odborných sférách se tento jev nazývá "třífázák" - uděláme toto a nakonec velký výrobní podnik. 2.fáze však chybí...

A v té době jsem zjistil, že za úspěchem se skrývá i jiná práce, než ta manuální, která je fakticky vidět. Je to myšlení, strategie a plánování. Měl jsem tedy stroje, zázemí dílny v podobě kůlny, ale žádné využití těchto strojů a peněz opět málo. Nezbývalo, než aktivně začít hledat práci. Ptát se, občas se vtírat, čelit pochybnostem na mé schopnosti vůči mému věku atd... Souběžně s prací ve stáji, jsem pomalu ale jistě, začínal pracovat i v dílně. Nejdříve to byly nejmenší opravy všech strojů, výroba primitivních dílů, trocha svařování, nicméně, postupem času to byly lepší a větší zakázky. Stále mě však práce v dílně nezaměstnala natolik, abych mohl přestat chodit pracovat do stáje.

První krmelec

Jednoho srpnového dne, kdy jsem opět přišel kydat a místovat koňské boxy, jsem si všiml nové kruhové konstrukce, ležící ve výběhu. Poté, co jsem zjistil, že jde o kruhový krmelec, ihned mě napadlo, že bych je mohl vyrábět také. Tato myšlenka byla podpořena i samotnou majitelkou stáje, která mi sdělila, že poptávka po těchto výrobcích je značná, a pokud je budu vyrábět, ihned má pro tyto výrobky odbyt. Měl jsem jasno.

Peníze, které jsem tehdy měl k dispozici, akorát vyšly na to, abych zakoupil další stroj - tentokrát tvářecí, zakružovačku profilů - a materiál pro výrobu prvních 4ks kmelců. Vše trvalo nějakou dobu a první krmelec, který jsem vyrobil, datuji na 18.10.2015. Od té doby to byl zajímavý příběh.

                                                                                 první krmelec          12834636_1155805874454177_2001341113_n[1]

 
Když život míchá karty, iluze jistoty

2016

 Vše co jsem dělal, bylo možné pouze díky zázemí - mít kde spát, jíst a nakonec - vyrábět krmelce. Přišlo mi to automatické, normální. Jenže nebylo. Od jara roku 2015 se situace doma začala zhoršovat. Máma s mým otčímem si přestávali rozumět a ke konci roku to bylo ještě horší. Napětí jsem vnímal, ale mé zahledění do sebe a podnikání mi bylo přednější - dnes toho lituji.

Vážnost situace a psychického stavu mé mamky jsem si reálně uvědomil až tehdy, když jsem jí na Nový rok 2016 volal záchranku. Chtěla odsud odejít, už neměla sílu ani oporu. Byla zrazená člověkem, se kterým prožila více než 13 let, v dobrém i ve zlém. Na oplátku jím a jeho dcerou byla okradena o vše, co jí zůstalo po rodičích a týden po návratu z nemocnice, kde ležela kvůli pokusu o sebevraždu, i zmlácena. To byla poslední kapka.

Poslední kapka

Ten okamžik si pamatuji. Byla už tma, zima a já byl se svou přítelkyní v Kácově, kde jsme trávili společné chvíle. Seděli jsme v autě a já vyprávěl o svých plánech a snech do budoucna, ostatně jako vždy. Mé vyprávění přerušil telefonát. Byla to má mamka. Když jsem telefon zvedl, brečela, byla zoufalá a prosila ať přijedu a zavolám policii, že ji otčím fyzicky napadl.

Okamžitě jsem vyrazil domů, ale nevěděl jsem, co se bude dít. Otčím byl fyzicky statný a silný, s duchem zoufalce a primitiva. Domů mi cesta trvala pouze 15 minut a bál jsem se, co doma uvidím. V hlavě jsem měl neskutečný rámus a proud myšlenek. Byl jsem však odhodlaný mámu bránit.

Když jsem dorazil, zjistil jsem že se mamka schovala do pokoje, což, jak jsem později zjistil, učinilo situaci ještě horší. Dveře do pokoje otčím rozmlátil a poté mamce uštědřil několik dalších ran. 

12421311_1155809811120450_128290652_n[1]

Kupodivu, doma nebyl řev, pouze v obýváku sedící otčím u televize a vedle, u kuchyňského stolu, sedící mamka. Byla celá modrá, ale nebrečela. Situace v obýváku vypadala, jako by se nic nestalo. Jenže stalo, já to věděl a dal jsem to najevo... Situace nelze popsat do detailů, ale výsledkem toho večera bylo to, že jsem si vzal několik svých věcí, naložil jsem mamku, psa a jeli zpět do Kácova na cvičák, kde jsme přespali. Byla to nejhorší noc v životě.

Přes noc na vlastní nohy

Bylo jasné, že dlouho na cvičáku bydlet nemůžeme. Mamka byla celou situací tak vysílená, že se následující den vrátila "domů" a trpěla život s člověkem, který se nebrání ji uhodit. Nemohl jsem s tím nic dělat. Zoufalství a bezmoc - takové pocity si pojím s tímto obdobím.

Narozdíl od mamky, já byl rozhodnutý, že se již nevrátím. Jenže, má situace nebyla zrovna příznivá. Měl jsem 4 měsíce do maturity, neměl jsem kde bydlet a jediný zdroj příjmů byla právě výroba kruhových krmelců, které najednou nebylo kde vyrábět.

Poznání

Mít kde přespat je základ pro dobré myšlení. Jenže přespávat na cvičáku nešlo donekonečna, a tak jsem hledal, kde bychom mohli pobývat dalších několik dní. Azyl jsme tehdy našli právě u majitelky stáje v Miloticích. Pokud si dobře vzpomínám, bydleli jsme tam cca 10 dní, výměnou za práci u koní.

Jako malý kluk, ještě když jsme bydleli v Praze, jsem hrál strategickou PC hru Caesar. Hráč v této hře budoval své město. Naučil jsem se, že pokud v 1.fázi zajistím obchodování s jinými městy, mám napůl vyhráno. V mé situaci jsem se tedy zaměřil na totéž - najít místo, kde bude probíhat má výroba. A opravdu se to podařilo. Skrze mého kamaráda jsem našel člověka, jež měl k dispozici odpovídající prostory a zkušenosti s kovovýrobou také. Netrvalo dlouho a výroba krmelců byla v plném proudu. Zároveň byla stabilnější, než kdy dříve a já poprvé zaměstnával člověka.

 

          Suva_1 prosinec

Karta se obrací

 Zprvu vypadal začátek roku tragicky a beznadějně. Díky víře, zachování chladné hlavy a rozumu, se však z této situace stala jedna z největších životních zkušeností. Měl jsem člověka, co obstará výrobu, mohl jsem se věnovat čistě prodeji našich produktů a v neposlední řadě, pronajal jsem si byt, krásný byt. Začalo jedno z nejlepších období mého života.

  Já_pronájem  byt  byt1

 

Všechno se dařilo, měl jsem kde bydlet, kde vyrábět a svou pozornost jsem soustředil čistě na obchodní stranu mého podnikání. Obchod jako takový mě začal velice zajímat a spoustu času jsem věnoval jeho studiu, čtením mnoha knih a návštěvám, na tento obor zaměřeným, seminářům. Souběžně s tím probíhala i má (ne)pravidelná příprava na maturitní zkoušku o jejímž úspěšném složení jsem, s blížícím se termínem konání, začal pochybovat.

 Nicméně, v květnu r.2016 jsem úspěšně, na první pokus, složil maturitní zkoušku ze všech oborů. Následovala euforie a pocit nepřemožitelství - narozdíl od svých vrstevníků jsem byl o několik etap dále a dnes vím, že jsem to dával najevo. Toto nepokorné chování mi život později vrátil i s úroky.

 Od doby, co jsem nebyl ve škole, přibyly do naší nabídky další typy krmelců - pro skot a ovce. Portfolio zákazníků se dosti rozšířilo a již se objevovali případy, kdy zákazníci nakoupili znovu. Jelikož jsem naše produkty k zákazníkům vozil osobně, hodně jsem cestoval. Ale miloval jsem to - neustálé cestování, každý den v autě a přímý kontakt se zákazníky. Byl jsem opravdu v každém kraji České republiky a dodnes na to vzpomínám velmi rád. Vždycky se mnou jezdila Zukyna a mnohdy i nějaký z kamarádů - občas se role vyměnili a já z místa spolujezdce poznával naší zemi s plechovkou piva v ruce. :)

V této době jsem si uvědomil, že bychom měli být více vidět "offline" a v mé hlavě se poprvé zrodila myšlenka sponzorování závodů. Tehdy jsem si vyhlídl parkurové závody, konané koncem léta - 27.8.2016, v Mladé Vožici. Kontaktoval jsem pořadatele závodu a domluvil s ním naší účast. Naším darem byl, jak jinak, kruhový krmelec pro koně. Výměnou jsme dostali možnost postavit si na závodech reprezentační stánek. Toho jsme patřičně využili a já si v den závodů užíval moment, kdy jsme byli hlášení do mikrofonu jako sponzoři.

1 2 3 4

Pokračování bude postupně doplněno.